Historie plemene v České republice

aneb ohlédnutí za počátky chovu belgického modrobílého plemene

V roce 2012 je tomu dvacet let, kdy se v České republice započalo s první šlechtitelskou prací plemene belgické modrobílé. Právě na sklonku roku 1992 byla totiž Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi (VÚŽV) a krátce na to i na Školním zemědělském podniku v Lánech při Vysoké škole zemědělské v Praze (VŠZ) přenesena první embrya plemene belgické modrobílé. Do té doby bylo plemeno u nás využíváno více méně sporadicky, a to pouze omezeně v užitkovém křížení na bázi importu inseminačních dávek především z Velké Británie. Pojďme si historii chovu belgického modrobílého společně projít a zmapovat počátky chovu tohoto plemene mnohými milovaného, jinými zatracovaného.

První úvahy o využití plemene belgické modrobílé u nás sahají již do roku 1990, kdy se v porevoluční euforii začal ze zahraničí realizovat import masných plemen. Dalo by se říci, že díky programu PHARE mělo belgické modrobílé v porovnání s ostatními masnými plemeny startovací pozici dokonce o něco lepší, přesto z ní však nedokázalo, s výjimkou výstupů ve vědeckých pracích a odborných článcích, vytěžit téměř nic. Proč, to se dočtete na následujících řádcích.

První kontakty s belgickou stranou byly navázány Vysokou školou zemědělskou v Praze (VŠZ) již v září roku 1990, kdy během konference pořádané Katedrou chovu skotu a mlékařství prvně zazněla myšlenka na využití programu PHARE i pro oblast chovu masného skotu. Tento program Evropské unie byl vytvořen v roce 1989, jehož hlavní cíl byl podpořit ekonomickou restrukturalizaci v zemích východního bloku po politických změnách. Jednou z jeho podkapitol byla také podpora rozvoje zemědělství. Myšlenka se ujala, a tak o rok později, konkrétně 10.9.1991, byla uzavřena mezinárodní dohoda mezi českým a belgickým ministerstvem zemědělství o spolupráci. V průběhu dalších měsíců byly laděny podrobnosti spolupráce, které byly na společném jednání belgické strany a našeho Ministerstva zemědělství dne 27.1.1992 upřesněny, což následně vedlo k uzavření spolupráce a vytvoření projektu č. 25 PHARE II pod názvem "Využití plemene belgické modrobílé v České republice". Za Českou republiku byl garantem a hlavním koordinátorem projektu zvolen ing. Václav Suchan z VŠZ v Praze. Cíle projektu byly dva - 1. vytvořit nukleové stádo jako základ čistokrevné populace u nás a 2. porovnat výsledky užitkového křížení belgického modrobílého plemene s domácí populací plemenic s výsledky užitkového křížení s dalšími masnými plemeny.

V rámci tohoto projektu poskytla belgická strana 800 inseminačních dávek (ID) od celkem devíti býků (ZBM 160 až 168) - 100 ID od každého z býků, s výjimkou ZBM 164 a 167 od kterých bylo pouze 50 ID, v celkové hodnotě 144.000 belgických franků a 40 embryí v hodnotě 446.000 belgických franků. Dále se belgická strana zavázala k zaškolení českých specialistů z hlediska provádění porodů, technologie chovu aj. Realizací projektu byly pověřeny dva subjekty - VŠZ a VÚŽV s tím, že každé z těchto pracovišť použijte polovinu předaného genetického materiálu. Vlastní křížení pak probíhalo v zemědělských podnicích, které vybrali pověření realizátoři. VŠZ rozdělila přidělené dávky a embrya mezi pět podniků - ŠZP VŠZ Lány (20 embryí + 100 ID), Agrotep s.r.o. (50 ID), ZD Kasejovice (100 ID), ZD Sedmihorky (75 ID) a doc. Frelich (75 ID). VÚŽV vytipoval celkem tři podniky - ZD Bílá Třemešná (80 ID), ZOD Lánov (50 ID) a účelové pracoviště VÚŽV (80 ID) s tím, že zbylé ID budou použity pro v té době připravovaný chov čistokrevných plemenic na hospodářství VÚŽV. Pro realizaci a vyhodnocení užitkového křížení byla zpracována pracovní metodika zahrnující sledování plodnosti, obtížnosti porodů, růstu a vývinu i vyhodnocení jatečné hodnoty porážených zvířat. Ve spolupráci s pracovníky organizací zajišťujícími chovatelský servis v daných podnicích byly v příslušných chovech vytipovány plemenice, které svým rámcem a utvářením pánve vyhovovaly k užitkovému křížení. Většinou se jednalo o krávy českého strakatého plemene na druhé a vyšší laktaci. Připouštění se však trochu opozdilo, o důvodech se můžeme dočíst v dobových rukopisech: "vlastní realizace připařování byla časově poněkud opožděna vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici originály původů plemeníků od nichž bylo získáno sperma. Po řadě jednání s příslušnou organizací oprávněnou k registraci plemeníků tj. Svazem chovatelů masného skotu byla provedena podmíněná registrace, býkům byly přiděleny příslušné registry a semeno bylo uvolněno k použití". O tom, že problém se získáním původů byl celkem vážný a dlouho se jej nepodařilo přes mnohé urgence vyřešit, svědčí i fakt, že s žádostí o pomoc při jejich získání se pracovníci VÚŽV obraceli dokonce až na Ministerstvo zemědělství ČR.

Praktickému ověřování využití belgického modrobílého plemene v užitkovém chovu předcházely přenosy embryí, které byly belgickými partnery poskytnuty rovněž v rámci programu PHARE. Jak již bylo uvedeno, jednalo se celkem o 40 embryí 13 genetických kombinací a nutno dodat, že nám Belgičané neposkytli žádný "odpad". Na tu dobu šlo o velmi ceněnou genetiku pocházejících od nejlepších otců a z velmi kvalitních dárkyň. Stejně jako inseminační dávky, byla i embrya rovnoměrně rozdělena mezi VŠZ a VÚŽV. Díky zachované dokumentaci máme i po letech přesné informace mapující osudy embryí. U embryí VÚŽV se dochovala i přesná zpráva ze dne 9.4.1993 adresovaná Ministerstvu zemědělství o výsledcích přenosů. Embrya byla přenesena ve dvou termínech - 20.10. a 17.12.1992. Jako příjemkyně byly vybrány krávy českého strakatého a černostrakatého nížinného skotu na první laktaci. U příjemkyň bylo předem provedeno důkladné gynekologické vyšetření veterinárním lékařem a poté vyšetření sonografem prováděné pracovníkem plemenářské organizace zabezpečující vlastní přenos - Středočeského chovatelského sdružení v Říčanech. Výsledek přenosů však byl však při nejmenším rozpačitý - z celkem 20-ti přenesených embryí zůstaly březí pouze 4 plemenice, takže úspěšnost přenosů byla pouhých 20 %. Světlo světa pak spatřila jen tři telata - dva býčci a jedna jalovička (jedno tele se narodilo mrtvé). Z těchto telat poté pocházel historicky první býk, který úspěšně prošel testem vlastní užitkovosti a 25.8.1994 byl OPB Osík vybrán do plemenitby - býk CIZINEC narozený 21.7.1993, jemuž byl přidělen státní registr ZBM-169. Jeho otcem byl vynikající plemeník Hebreu, který se v roce 1986 stal vítězem národní výstavy v Bruselu. Cizinec byl ustájen na dnes již neexistující inseminační stanici v severočeském Vrátu společnosti Severočeské plemenářské služby, jejíž existence je rovněž historií.

Přenos embryí na VŠZ byl realizován rovněž na dvakrát, a to přesně 19.11.1992 a 12.1.1993. Výběr plemenic probíhal stejně pečlivě jako u VÚŽV, nicméně výsledek byl ještě horší - z dvaceti embryí byla pouze jedna březost a narozené tele po císařském řezu do dvou hodin po porodu uhynulo. Z celkem 40-ti přenesených embryí se tak narodila pouhá tři telata, což je bilance velmi tristní. O výsledcích přenosů, počtech narozených telat a také částečných výsledcích zabřezávání v rámci užitkového křížení (v době podání zprávy byla březost z celkem 338 inseminací na úrovni 48 %) belgickou stranu informoval ve své zprávě ing. Suchan počátkem února 1994. I přes velmi špatné výsledky embryotransferu, byla, jak konstatuje zpráva, "shodně z obou stran vyjádřena vůle zdárně celý program dovést do konce".

Ani špatné výsledky přenosů a následná ztráta telete po porodu však uhříněveské pracovníky neodradila od dalšího zájmu o chov tohoto plemene. Ve své zprávě zaslané na MZe vyjadřuje zájem získat v případě možnosti dalších 30 až 40 embryí pro vytvoření základního stáda čistokrevných plemenic. Žádná další embrya se však získat nepodařilo, a tak se pracovníci VÚŽV rozhodli pro dovoz zvířat ze zahraničí. Byla navázána spolupráce s nizozemskou společností Europon Genes, která pro VÚŽV zorganizovala výběr plemenic. Import jalovic z prvního výběru uskutečněného 11.12.1993 se však nepodařilo dotáhnout do zdárného konce, a tak se pracovníci VÚŽV vypravili v lednu 1994 od Holandska podruhé, aby zde vybrali 10 jalovic. Původní záměr byl nakoupit mladé jalovičky k zapuštění. Ale teprve po dovozu do ČR se ukázalo, že dvě jalovičky byly březí. Nepodařilo se mi zjistit, zda to bylo cílem, ale pouze pět z celkových deseti zvířat bylo čistokrevných (tzn. 100 % krve BM), 3 měly podíl krve BM 87 %, jedna 75 % a jedna byla dokonce pouze padesátiprocentní kříženkou. Z telat narozených v roce 1994 od matek, jež byly importovány do ČR jako březí, byli později do plemenitby vybráni další dva plemeníci - DERIK (ZBM-175) a DROP (ZBM-176). Otcem Derika byl známý býk Guliver du Coin, otcem Dropa pak jeden z nejslavnějších býků všech dob - Galopeur de Hayons. Rovněž i Drop a Derik byli ustájeni na ISB Vrát. Drop pak později působil v přirozené plemenitbě v ZOD Lánov. Ve stejném roce jako byli vybráni Drop s Derikem také plemenářská organizace ISB Genetic Havlíčkův Brod nakoupila v Nizozemí býka Fernando (ZBM-174), který byl později také využit v přirozené plemenitbě.

Vyšší náročnost chovu, zdravotní problémy krav (zlomeniny končetin, úhyny po porodu, reprodukční problémy aj.) ve spojení s celkově špatnou nákazovou situací uhříněveského stáda ve vztahu k IBR, což fakticky znemožnilo produkovat plemenná zvířata, měly za následek, že chov tohoto plemene byl ve VÚŽV postupně utlumován až došlo v roce 1998 k jeho úplnému zrušení. V následujících letech se tak vrátila situace, která v chovu belgického modrobílého plemene panovala před rokem 1993. Jediným chovem, který se snažil aspoň částečně navázat na práci VÚŽV v produkci plemenného materiálu byla společnost Agrotep s.r.o. z Teplic nad Metují. Dlouhá odmlka v produkci plemenných býků byla přerušena až v roce 1998, kdy byl z tohoto chovu do plemenitby vybrán další býk - HAROLD (ZBM-184), jehož otcem byl známý Sultan de Pahys. Mezi výběrem Dropa s Derikem a Harolda uběhla doba více než tří let během kterých bylo do plemenné knihy zapsáno pouze sedm býků. Jednalo se však výhradně o dovozy inseminačních dávek pocházejících z nejrůznějších zemí - Belgie, Nizozemí, ale i Španělska a Itálie.

Po výběru Harolda nastalo další "hluché" období, které trvalo až do roku 2000, resp. 2001. Až do roku 2001 se žádná plemenářská organizace a hlavně žádný chovatel neodhodlal k aktivní plemenářské práci, a tak se potřeba býků omezila na nákup inseminačních dávek ze zahraničí. Jednalo se však o býky určené především ke komerčnímu křížení.

Pro rozvoj plemene byl velmi důležitý rok 2000. 14. března byl totiž při Českém svazu chovatelů masného skotu založen Klub chovatelů plemene belgické modrobílé, jehož činnost byla formálně schválena na výroční členské schůze ČSCHMS konané dne 23. března 2000 na Skalském Dvoře. Iniciátorem této aktivity byl ing. František Skořepa, dlouholetý pracovník ČSCHMS a nadšený propagátor plemene.

Téhož roku firma Holding ČMPU (dnes CRV Czech Republic) ve Francii nakoupila pro svou inseminační stanici v Zásmukách býka PIRATE (ZBM-190), jehož otcem byl v té době velmi využívaný plemeník Lutin du Bouchelet. Vyrobit inseminační dávky se však nepodařilo, a tak byl býk prodán do společnosti ZD Podlesí Ročov, kde byl dlouhá léta s úspěchem využíván v přirozené plemenitbě ve stádě herefordských krav nevhodných pro další chov. Pirate pak slavil úspěch i na dvou národních výstavách masného skotu, přičemž na výstavě v roce 2005 se stal šampiónem plemene.

V roce 2000 se rozhodl začít s chovem a šlechtitelskou prací ing. Pavel Kozák z Milevska. V Belgii nakoupil embrya, ze kterých se mu v roce 2001 narodilo 11 telat - 10 jaloviček a jeden býček. Býk JASPER (ZBM-197) byl poté odchován na OPB Cunkov, kde byl za velké slávy v dubnu 2002 vybrán do plemenitby. Za cenu 160.000 Kč jej v aukci zakoupila společnost Jihočeský chovatel s cílem výroby inseminačních dávek. To se jim však nedařilo, a tak byl odprodán firmě Natural, kde na inseminační stanici v Hradištku po mnoha neúspěšných pokusech přeci jen "přišel k rozumu" a dávky začal produkovat. Jasper se tak po velmi dlouhé době stal dalším českým inseminačním býkem, jehož dávky byly s úspěchem využívány nejenom u nás doma, ale také za hranicemi. Jalovičky z chovu ing. Kozáka byly později využívány jako dárkyně embryí a vyplachovány nejlepšími býky, kteří v té době byli v Belgii k mání - Radar van Terbeck (ZBM-196) či Artaban de St Fontaine (ZBM-194). Narozená telata se tak stala základem chovu Pavla Kozáka, který s úspěchem pokračuje až do dnešních dnů.

V létě 2001 se pak k chovatelům a nadšencům belgického modrého plemene přidal nový chovatel - Oldřich Rozsévač ze ZD Chýšť. Pro tento podnik a také Pavla Kozáka a firmu Agrotep bylo dovezeno 30 embryí, z nichž se narodilo celkem 21 telat. Sedm býčků narozených po těchto přenosech pak v únoru roku 2003 zahájilo v druhém turnusu na OPB Cunkov test vlastní užitkovosti. Rok 2003 lze označit do jisté míry za průlomový, neboť to byl zatím historicky nejvyšší počet belgických býků, kteří byli během jednoho roku do odchoven naskladněni. Šest z nich pak test úspěšně dokončilo a bylo vybráno do plemenitby - KODAK ET (ZBM 211), KAISER ET (ZBM 210), KASÍNO ET (ZBM 209), KARTAGO ET (ZBM 208), KALIGULA Z CHÝŠTĚ ET (ZBM 207), KUBA Z CHÝŠTĚ ET (ZBM 206). Většina z nich pak působila na inseminačních stanicích. I přesto, že genetické predispozice býčků dávaly dobrý předpoklad velmi vysoké kvalitě, je nutné objektivně přiznat, že u některých býků nebyla kvalita taková, jakou jsme očekávali. Důvodem nespokojenosti byl především nedostatečný rámec a celková horší harmoničnost tělesné stavby. Přihlédneme-li ale k faktu, že chov plemene belgické modrobílé je v naší republice stále v plenkách a chovatelé se teprve učí jak zvládat, od ostatních plemen v mnohém odlišný odchov, byl celkový dojem spíše kladný. Právě nedostatečný rámec se stále ukazuje jako hlavní nedostatek se kterým se plemeno belgické modrobílé v konkurenci plemen velkého rámce jako jsou charolais a blonde d'aquitaine potýká. Šlechtitelská práce (nejenom pro produkci plemenných býčků) se proto musí i nadále soustředit především na zvyšování rámce, pevnosti končetin podpořené kvalitním osvalením (ne však na úkor ostatních znaků) a celkově dobrého temperamentu (dobrá životaschopnost bez druhotných exteriérových vad). Podpořit tyto cíle je v současné době možné především importem spermatu býků, kteří tyto požadavky splňují.

V dalším období pak následovaly další nákupy embryí a inseminačních dávek, ze kterých pak byla v následujícím roce vybrána další pětice býků - LORD Z CUNKOVA ET (ZBM 220), LONGE Z CUNKOVA ET (ZBM 219), LUIS (ZBM 218), LUX ET (ZBM 217), LEO ET (ZBM 216). V třetím turnusu roku 2004 byli pak na OPB Osík vybráni dva býci: LOJZA Z CHÝŠTĚ ET (ZBM 222) a LORENC Z CHÝŠTĚ ET (ZBM 223). Zejména Lorenc svými parametry ukázal, kam by se měl odchov plemenných býků ubírat. Své kvality potvrdil nejenom excelentním  zevnějškem za který byl ohodnocen celkem 82 body, ale zejména svými růstovými parametry, kterých se dosud žádnému jinému býkovi z domácí produkce nepodařilo dosáhnout. V jednom roce Lorenc vážil 604 kg a měřil 131 cm, což je o více než 130 kg a 10 cm lepší výsledek než-li průměr všech doposud vybraných býků! Lorenc pak několik let úspěšně působil v inseminaci a jeho dávky jsou stále k dispozici.

Oproti předchozímu ročníku býků byl znatelný posun zejména v rámci, utváření končetin i osvalení. Tyto dva roky předznamenaly nový start plemene a přinesly určitou stabilizaci jeho chovu z hlediska produkce plemenných býků. Narůstající zájem o belgické modrobílé plemeno se projevil také při prodejních cenách při dražbách, které byly jedny z nejvyšších. Lze předpokládat, že se zvyšujícím počtem testovaných a vybraných býků se prodejní ceny budou snižovat, je však pravděpodobné, že i tak zůstanou v porovnání s ostatními plemeny mezi nejvyššími.

Mezi chovatele čistokrevných zvířat se pak postupně přidali i další - ZD Ročov (import embryí), Josef Dufka (nákup tuzemských embryí), Stanislav Martinec a jiní. Postupem doby však některé z firem zcela zanikly (Agrotep) či s chovem belgického modrobílého buď přestaly (VÚŽV Praha-Uhříněves, ZOD Lánov, ZD Bílá Třemešná, St. Martinec) či jej výrazně utlumily (Josef Dufka, ZD Ročov). Je však potěšitelné, že přibývají jak noví chovatelé mající zájem o chov čistokrevných zvířat (Josef Firman, Jaroslav Velát, Alois Vörös), tak i chovatelé využívající belgické býky v užitkovém křížení v masných stádech (Jan Hořák, Josef Firman, Alois Vörös, Zálesí Luhačovice) či dojených (např. ZD Všestary, ZD Krásná Hora aj.).

Stálicemi mezi českými producenty plemenného materiálu tak zůstávají především Pavel Kozák a Oldřich Rozsévač (ZD Chýšť). Věřme, že se k nim v blízké době přidají i další chovatelé, kteří v roce 2011 dovezli z Belgie březí jalovice. Tento nákup, při kterém bylo importováno celkem 7 jalovic - 6 březích a jedna roční, byl dalším důležitým milníkem v chovu belgického modrobílého plemene. Uvážíme-li, že import deseti jalovic pro VÚŽV počátkem roku 1994 byl realizován z Nizozemí, byl tento dovoz v podstatě prvním importem živých zvířat ze země původu plemene. Koncem dubna roku 2011 se již všech 6 jalovic otelilo a populace čistokrevných zvířat se rozrostla o 6 zdravých telat. Počátkem roku 2011 bylo rovněž dovezeno 20 embryí, a tak doufejme, že přenosy budou úspěšné.

O tom, kam se chov plemene belgické modrobílé u nás bude ubírat po roce 2011 napíšu třeba zase někdy příště....

... a příběh pokračuje

Jalovice dovezené v roce 2011 směřovaly do třech chovů – k panu Jaroslavu Velátovi, dále na chov pana Firmana (společnost Dabel Ovile) a na chov Ing. Aloise Vöröse do západních Čech (firma GS farm). Bohužel u posledně dvou jmenovaných neměl chov čistokrevných zvířat příliš dlouhého trvání. Pan Vörös jej zrušil zhruba po dvou letech a pokračuje jen v chovu gasconnského skotu, pan Firman s chovem čistokrevných "belgičáků" skončil na konci roku 2016. Na plemeno ale nezanevřel a i nadále se věnuje křížení s tímto plemenem.

Téměř souběžně s výše zmíněným importem přivezl pan Ladislav Zigáček z Belgie jalovici Maitrese de Steinbach. Ta pak dala základ jeho hobby chovu. V roce 2013 se tento mladý nadšený chovatel vypravil se svým prvním plemenným býkem Vargou z Ústrašic (ZBM-305) na národní výstavu hospodářských zvířat do Brna a hned na první pokus si odvezl titul absolutního šampióna plemene. Po skončení brněnské výstavy se rozhodl svůj chov rozšířit a od stejného chovatele jako poprvé si dovezl další jalovici (Orale de Steinbach).

Důležitým mezníkem pro rozvoj plemene belgické modrobílé se stalo rozhodnutí pana Jiřího Petersika začít s chovem tohoto plemene na jeho farmě v Pojedech (Montážně obchodní firma s.r.o.). Úspěšný chovatel, do té doby zaměřený na chov francouzských masných plemen, se k tomuto kroku odhodlal ve snaze zintenzivnit jeho chov, který je v úrodném Polabí limitován počtem hektarů využitelných k pastvě. Za tímto účelem v prosinci roku 2012 dovezl prvních sedm jalovic a rovněž několik embryí. V tomto případě však nebyl import realizován z Belgie, ale ze sousedního Nizozemí z chovu pana Wiljana van de Kruijse (farma Krakehoeve). Ke stejnému chovateli se pak vrátil pan Petersik ještě v roce 2014 a 2015, aby zde nakoupil další 4 jalovice, plemenného býka a také další embrya (ta pocházela i z dalších nizozemských chovů). Právě díky intenzivnímu přenosu embryí se mu podařilo poměrně v krátké době svůj chov rychle rozšířit až na současných padesát kusů (stav 3/2017).

Nedlouho po prvním dovozu jalovic z Nizozemí se myšlenkou chovat čistokrevný belgický skot začal vážně zabývat také Ing. MVDr. Anton Herman. Jeho zájem o chov čistokrevných zvířat podnítily pozitivní zkušenosti z křížení praktikovaném na farmě, kde je zaměstnán. Stačilo několik rychlých telefonátů a po pár týdnech na konci května roku 2014 na jeho rodinnou do severočeské Dubnice dorazila pětice plemenných jalovic - opět z farmy Krakehoeve.

Oba čeští chovatelé se zúčastnili v roce 2015 další národní výstavy masného skotu v Brně a oba byli velice úspěšní. Pan Herman dokonce dosáhl na triumf nejvyšší, když se svou jalovicí získal titul absolutního šampióna plemene. Při zmínce o výstavě nesmíme opomenout chov Jaroslava Veláta z Horních Prosíček, který rovněž svou aktivní účastí na výstavách pomohl plemeno belgické modrobílé propagovat a který za dobu existence jeho chovu vyprodukoval také několik kvalitních býků (jmenujme například býka Zlobr ZBM-339 zařazeného do inseminace firmou CRV).

Prvním plemeníkem vybraným z chovu Montážně obchodní firmy byl na OPB Osík odchovaný Armando MOF (ZBM 354). Po něm následovalo několik dalších, odchovaných jak na OPB či v domácím odchovu. Nutno však podotknout, že pan Petersik se soustředí převážně na prodej kvalitního zástavového skotu směřujícího zpět do Nizozemí a prodej plemenného materiálu pro něj není hlavním smyslem chovu. Pan Herman se první čtveřice plemenných býků dočkal v březnu 2017 (ZBM 383 – 386). A nutno podotknut, že býci to byli velmi povedení. Vysoká kvalita býčků se také projevila také ve velmi dobré prodejnosti, když hned tři z těchto býků putovali na inseminační stanice firem Natural a Jihočeský chovatel. Takový úspěch se v začátcích chovu nepodaří kde komu. Věřme, že i nadále budou oba posledně jmenované chovy jen vzkvétat.

Chov nizozemského chovatele Wiljana van de Kruijse se však nestal "zásobárnou" pouze kvalitních jalovic, ale využila jej také plemenářská společnost Natural k nákupu plemeníků do inseminace. První čtveřice býků (ZBM 350 – 353) dorazila do ČR v prosinci roku 2015. Následující rok, téměř na den stejně, pak přijelo do Čech dalších 6 mladých býků (ZBM 387 – 392). Právě zvýšený zájem o inseminaci belgickými býky se mezi lety 2015 - 2016 projevil nejenom v nákupu živých býků, ale také zvýšeném počtu registrací dovezených inseminačních dávek.

V roce 2011 a 2017 (2. část) za pomoci dobových dokumentů a vlastní paměti s nejlepším vědomím maximální objektivnosti sepsal Kamil Malát